Mannheim

Do Mannheimu jsem se vydal ve středu 16. srpna těsně před půlnoci. Člověk by neveřil, jak muže být půlnoční Florenc tak vtipnej, prázdnej a zmatenej zároveň. Žluté autobusy Student Agency se nijak nedržely rozpisů nástupišť, navíc směr Německo odjížděly hned tři (23.54, 23.55 a 23.56), takže všichni budoucí cestující hráli hru chyť si svůj autobus, většina, co jsem moh pozorovat, nakonec úspěšně. Nebyla nouze o rozhovory typu "prosim vás, kam jedete?" "do Německa" "aha, z jakýho nástupiště?" "z jedničky" "dobře, to já taky, v kolik tam máte napsán odjezd?" "23.56" "sakra, já mam 55".

Samotná cesta probíhala vcelku příjemně a bez problémů, jen řidič minibusu z Mnichova neprojevoval zvláštní nadšení z toho, že někoho veze v pět ráno přes celý Německo. V první zastávce ještě cestou do Mnichova, v Regensburgu, se mi povedlo prodat trochu češtiny. Dáma středních let na vedlejším sedadle se ptá "Prosím Vás, kde to jsme?", já "v Řezně", ona "v Řezně? aha". Za pár minut slečna stewardka hlásí "Už nikdo nevystupuje v Regensburgu?" v tom dáma vyskočila "Já, já vystupuju!" stačila mi už věnovat jen jeden vražedný výraz.

První dojmy z Mannheimu byly ospalé a kosmopolitní, v tramvaji jsem ze všech cestujících vypadal nejvíc na Němce.

Projel jsem zběžně město, centrum není nijak rozlehlé a hlavně je pravidelné, to hodně prospívá orientaci, člověk si rychle zvykne. Převapil mě pěkný zámek sloužící coby útočiště univerzitě, zvlášť mne samozřejmě potěšila Wirtschafthochschule.

I z fotodokumentace je vidět, že v Mannheimu jsou populární kola a musím říct, že připravenost komunikací pro cyklisty je také proti Praze nesrovnatelně lepší.

Univerzity jsem si už pak moc neužil, Olga po dobu mé návštěvy nepřekypovala dvakrát zdravím, takže čaštějším ukázem bylo dělání hají.

Na fotce jsou dobře vidět i úložné prostory na a v kufrech. Je pravda, že obecně německá Gastfreiheit není nijak motivující a co se týče ubytování nijak neexceluje. Závěs, jež se do několika měsíců chystal založit vlastní evoluční linii je toho důkazem.



Nejlepší popis stavu celých kolejí se všem příchozím nabízel na nástěnce. Mladí katalánští autoři se nijak nezdržovali volbou jazykových prostředků, genius loci však vystihli neomylně.


Teď trochu k městu. Působí opravdu živým a také kulturním dojmem. Ale ačkoliv hrála v SAP Areně německá reprezentace přátelák, probíhal jazzový festival a za pár dní měli koncert Jay-Z a Outkast, hlavní událostí letošního léta bylo něco jiného ... můj příjezd samozřejmě.


Co se týče architektury, město nabízí jak moderní,



tak klasické pohledy.

(Tento je koneckonců již také klasický.)

Město je však především místem, kde by byl Freud jako doma. Pražská akce "kanape" k Freudovu výročí byla sice milá, Mannheim ovšem pracuje na tomto projektu opravdu dlouhodobě, falickými symboly nešetří ...






Toto je zároveň hlavní dominanta a symbol města - Wasserturm - každé ráno se na všechny obyvatele Mannheimu culí z novin s nápisem "Guten Morgen, Mannheim".

Weinheim

Abychom nezůstali jen u Mannheimu, přidám i několik fotek z výletu (tramvají! DÁ se s ní dojet i do Heidelbergu) do sousedního Weinheimu. Je to malé a útulné městečko, trochu připomíná náš Krumlov.


Zámecký park, ač rozlohou spíše menší, nabízí, nebojím se říci, perfektně uspořádaný prostor. S dětičkami a kachničkami v základní výbavě.



Před zámečkem dokonce hrála dechovka, přišli jsme ale až na závěr, takže žádný filmeček se vší německou kulturou nemám.

Vpravo dole lze nalézt Olgu.

Ve Weinheimu jsme také viděli již povinnou kočičku pro dudka.


A stejně povinné místní pivo, sklenice mají v Německu opravdu stylové.


A pivem stylově zakončíme, následuje již "jen" tradiční série nekorektních fotek.

Nejprve opět pro dudka, z mannheimského muzea, kde kromě výstavy o mně je i stálá expozice "vývoj člověka ve střední Evropě" (zkoumání a porovnávání lebek se Němci, jak správně čekáte, ani tentokrát nevyhli)


Následuje jedna poctivá pruská fotka pro Aslama.


A to nejlepší na závěr, v lékarně jsme byli svědky toho, jak se Němci vyrovnávájí se svou nedávnou historií ...

Zvláště šumivá 250 myslím stojí za povšimnutí


A na úplný konec přidávám přivítání zpátky doma od DP Praha.




Věnováno pánovi z Ostravska, který na cestě z Frankfurtu třikrát odmítl místo u okýnka, ačkoliv po něm zoufale toužil.

* všechny fotky jsou zvětšitelné kliknutím

Mannheim im Bau, nicht roh mehr

Civka 26./27. srpna 2006

Report z civky tentokráte trošku netradičně a ve zkrácené verzi.

První polovinu nám vyplní trocha bulváru a gastro zpravodajství.

Katka má nový sestřih, připravila pro nás luxusni švestkovo-kokosovo-mandlovo-čokoládové jednohupky a vyhrála.

***

Honza nám udělal luxusní karbanátky a společně se mnou úspěšně prohrál.

Poučení: neválčit a dělat sladký jednohubky

A zakončíme reklamou:

Civilizace - desková hra ... 2100 ,-

20 industrialních jednotek k získání Jižní Ameriky ... 400 ,-

Vyčištění Jižní Ameriky od všech problémů pomocí morové rány

...

k nezaplacení!

Výstavy

Nejprve dvě pozvánky

Jedná se o dvě ekonomicky nenáročné výstavy.

První je "Země krásná neznámá" na Kampě. To doporučuji určitě, 120 velkoformátových fotek od Betranda na Kampě pod Karlovým mostem. Jsou tam snímky pořízené z vrtulníku, hlavně přírody, z celého světa. Ke každé vyčerpávájící popisek a jako bonus nějaká nesouvisející, moralisticky nekorektní informace. Ke všemu je to zadarmo.

Druhé doporučení se týká Botanické zahrady v Tróji, do čtvrtka je tam prodejní výstava moderního sochařství Zimbabwe. Pěkné, pro oko Evropana exotické sochy tam jsou roztomile roztroušeny pod stromy ze Střední Ameriky. Zahrada stojí za to i sama o sobě. Body získává i perfektní výhled na Prahu a víceméně přístupná O:-) vinice.

Konec promoakce.

coming soon

mám pár restů z minulých dnů a týdnů, takže jdem na to, trochu nechronologicky

Adamova chata

Kratší ohlédnutí za Adamovou třebáňskou chatou 14./15. srpna 2006.

Původně se nás mělo sejít 7, v 15.15 na Smíchově - VŠICHNI, jak spoléhaje na jistou absenci Olgy optimisticky určil Adam.
Nakonec to dopadlo tak, že
1) Katka s Jakubem dali přednost filmovému maratónu na černo, před, jak se Katka vyjádřila, pavouky a jinými potvůrkami s nožičkami.
2) Honza jel z Hudlic na kole, s tím že se vynasnaží dorazit kolem té čtvrté.
3) Jakub kvůli práci dorazí až večer
4) Hanka měla dorazit stejným vlakem jako my ze Smíchova

Tolik prolog k peripetii, kterou jsme se nakonec dokázali sejít.

Ve dvě odpoledne postávaje na naší nové štřeše, čekaje na hentýn onýn, kterým bych prošťouch komín a počítaje, že asi nestíhám, píšu Svekovi, v kolik, že to pojede, že pojedu až s ním, domlouváme se na půl osmou.

V tuto chvíli již bylo jisté, že Adam vyrazí sám a samozřejmě bez mobilu.

Ve tři mi volá Hanka, že to nestíhá, protože nemá klíče a čeká, až jí bude otevřen přístup k notebooku, jestli mi pak může zavolat, že bychom si pro ni došli, říkám, že v pohodě, ale že tam nebudu, jedině, ať pak zavolá Honzovi, ten sice taky neví kde je chata, ale to jsem ještě doufal, že Adama stihne na nádraží. Píšu Honzovi, že mu Hanka bude volat, aby si pro ni pak došli.

V šest mi volá Hanka, že jí to Honza nezvedá, takže jsem jí v rychlosti nastínil cestu, šlo to dobře do chvíle, než jsem si uvědomil, že vstup na Adamovu chatu je vlastně ten nejnenápadnější a nejschovanější ze všech. Hanka však prokázala svou šikovnost a chatu našla, já si posléze v klidu posunul pathdescribing o další level :-)

V 18.45 mi píše Honza: "OK. Budu tam v pul devaty"

Teď už jen ta méně vtipná část - s Jakubem jsme se už klasicky šešli bez nesnází a stejně tak dorazili na místo. Takže opět šťastný konec.

Stavidla pseudointelektuální perverze jsme otevřeli hned zkraje naplno (nová vábnička na dementy; Vendulka; vycukání a prostřílení se z manželství; narážky na chystané promítání fotek ze Srbska ad. jen pro ilustraci), po chvíli dorazil Honza, pokračovali jsme tedy v plné sestavě. Brzy padla flaška Key Rumu i s colou, přešli jsme tedy k vodce, džusu a Futuramě.

Po Futuramě jsme se odvážili zshlédnout fotky ze Srbska a Černé Hory (to je potřeba opravdu vidět, nemá cenu komentovat). Následovala Gappa (předchůdce Godzilly, Jap. 1963), avizované béčko béček, těšili jsme se, ale trochu nás to zklamalo, nebylo to tak hrozný, jak jsme čekali. To už jsme začali trochu odpadávat, přišla další série Futuramy, průběžně jsme se všichni poskládali na šířku dvoulůžka a postupně víc a víc vytuhávali, až už v jeden moment nikdo nepřepnul na další díl. Takhle jsme vydrželi až do rána - Víceméně bez peřin a víceMéně pohodlně, ale jak poznamenal Adam, teplo jsme drželi.

(úplně vlevo Honza (v krátkém tričku!), peřina v nohavicích je Adam, vpravo Hanka, chybím ještě já a Jakub)