Pondělí 20. listopadu bylo již delší dobu očekáváno jako den, kdy se k nám vrátí Chumbawamba. Jejich koncerty se stali již jistou tradicí a ač zapálenost pro kapelu, frekvence poslouchaní jejich písniček a znalost nových alb slábne, vyvolává Chumba prostě dobré vzpomínky.
Nejzajímavější zážitek jsme si schovali hned na začátek. Eufemisticky řečeno jsme si lehce zpestřili cestu Palmovka - Abaton. Že je něco špatně, jsem si uvědomil po rozhovoru "Zdeňku, kam nás to vedeš? - Já?! Já jdu jen s váma!" načež jsem pokračoval v monologu o Gilmorových děvčatech. Zahnutí do nezáludně vypadající zahrady Libeňského zámečku, tedy asi o třicet metrů dříve, než jsme měli, znamenalo dobrodružnou cestu noční lesoLibní. Ostatně posuďte sami z mapy...
(zelená - normální cesta do Abatonu; tradičně červená - ta lepší = naše)
Dostali jsme do zákoutí, kam bychom se jinak, zvláště takto v noci, nepodívali. Zvláště vyhlídka na noční Holešovice stála za to. Abaton byl stále na dosah, v cestě však stál buď plot nebo svah. Vracet se by samozřejmě nebylo dostatečně blogově a fotoreportově vydatné, takže jsme neustále postupovali dál - do neznáma a dětinsky se tešili z každé nové louže, z každého nového srázu a z každé nové řeky (ano, byla to Vltava).
Mít s sebou kameru, natočili bychom nové Blair Witch, a to ještě levněji.
Asi nejvtipnější moment nás čekal na zapomenuté nábřežní cestě jednoho z vltavských ramen. Dobrým pocitem o stálé přítomnosti civilizace a nekroceným smíchem nás naplnil in the middle of nowhere ležící zpomalovací práh. Civilistovo srdce zaplesá.
Ale zpět k původmnímu tématu, po vrácení schopností "orientace" na osmičku a "dementnost" na trojku jsme vítězně objevili Abaton a ač strachujíce se o ušlý začátek, zjistili jsme brzy, že jsme opravdu o nic nepřišli.
Hned zkraje se nám povedlo ve vstupní chodbě potkat kompletní Chumbawambu, která akorát dorazila, předpokládám, že si taky chtěli užít bloudění.
Netrpělivé očekávání hlavní kapely večera podněcoval především, řekněme, extravagantní zpěvák německých předskokanů Honigdieb. Show vcelku dobrá, ale po prvním (i pozitivním) šoku brzy omrzeli, člověk však, pravda, často nevěřil vlastním očím a uším, viz filmeček.
O to milejší překvapení byly čtyři holky z G-Appels, které za pár minut vystřihli několik a capella písniček, včetně California Dreaming nebo tematického Jacob's Ladder. A zaslouženě sklidily zvláště od mužské části publika bouřlivý potlesk.
Přestávku jsme vyplnili španělským fotbálkem, nezdrželi jsme se však dlouho chtějíce urvat dobrá místa, i tak to byl velký problém, bylo přeci jen plno.
Chumbawamba dorazili v pěti členech, obsazení: dvě kytary, trubka a akordeón. Hlavně se však zpívalo. Koncert se povedl, publikum vřele reagovalo a i Chumba si to vyloženě užívala. Šly jak klasičtější hity, tak několik věcí z Rebel's Songs.
Vrcholem byla eBay, kterou si na střídačku zazpíval celý sál. Není nad to podtrhnout milý fakt bohaté pestrosti publika sborovým refrénem "Babylon back to Babylon" ...
Doufám, že příště Chumbu pozve jiný klub, abych tady mohl založit alternativního pražského bedekra :-)
*** the end ***
Pod závěr slíbené video, věřím, že dostatečně výmluvné
