Panorama z Lake District

udělal jsem pro vás tři panoramatické fotky z jezerní oblasti (Windermere, Cumbria, UK)

"... Once again
Do I behold these steep and lofty cliffs,
That on a wild secluded scene impress
Thoughts of more deep seclusion; and connect
The landscape with the quiet of the sky ..."

Lines Composed a Few Miles above Tintern Abbey, a poem by William Wordsworth

Londýn

Pokračujeme v Salovu Bedekru. Po Manchesteru, Liverpoolu, Chesteru, Nottinghamu, Birminghamu, Yorku, Staffordu, Peak Districtu a divukrásném Stokeu konečně přišla na řadu evropská megapole Londýn. Psaní reportu z Londýna je jako nošení dříví do lesa, dávám tedy k dispozici nejzajímavější fotky, komentáře a postřehy.

Nejprve zajímavé fotky:


Big Ben je opravdu veliký, zvlášť když stojíte pod ním



naše/Dušanovo bydlení




nejlepší layout metra, co jsem zatím viděl




i živé sochy potřebují přestávku

monument reklamy




noční HMS Belfast a Tower Bridge



bez komentáře




British Museum a oslava kolonialismu



a London's Eye po ohňostroji


A několik postřehů:

• kupte si celodenní/vícedenní lístek MHD, vyplatí se to, síť metra je hustá a bez ohledu na situaci na pozemních komunikacích vás bude vytrvale vozit sem a kam si budete přát
• nejlepší procházka na začátek je ta po pravém břehu
• na Trafalgar Square nejsou holubi
• v National Gallery maj u obrazů popisky včetně vysvětlení, co je zobrazeno, takže už žádne "what the hell ... !?"
• v Londýně je draho
• v hospodách stojí za to vyzkoušet některý z mnoha "Ales", normální pivo za to nestojí (to platí celoanglicky)
• nejlepší k poznání Londýna je sednout si (maje lístek dle první rady) do náhodného doubledeckera, pěkně nahoru do první řady a kochat se (toto již doporučuje Čapek)
• přečtěte si Anglické listy od Karla Čapka (alespoň stránky 9-56, GA&U 1951)
• muzea stojí za to a jsou často zadarmo
  
• HMS Belfast stojí 7 liber, ale nabídne za ně ojedinělý zážitek
  
• v sobotu je v Subway "Sub of the Day" šunková
• v zimě se střídaj stráže méně často, nechápu proč, čekal bych, že naopak rychlejš promrznou
• London's Eye je obrovský a taky pomalý, ale nebyl jsem na něm, tak nemůžu říct jestli je to pak nuda, nebo ne
  
• pohledy se dají sehnat za 10p, takže nekupovat ty za libru
• hlavní atrakce se vyplatí navštívit dvakrát - ve dne a osvícené v noci
• relativně často jsou ohňostroje, dobré se informovat a počkat si na ně
• město vydavá každý měsíc nový, kvalitní průvodce
• tím končí tento

Na úplný závěr vám odhalím příčinu světové finanční krize (fotografie pořízena na londýnské burze):

Salův Bedekr

Tentokráte žádné novinky z Anglie, ale i tak se budeme zajisté dobře bavit. Nahromadilo se mi ve fotografiích hned několik míst, která jsem měl v úmyslu doporučit k návštěvě. Takže dnes oprášíme tradici fotoreportů.

Kutná Hora

Středověký hlavní sok Prahy v metropolitních ambicích je dnes roztomilým městečkem s oobrovskou katedrálou, kašnou, dvěma kavarnámi na náměstí, jednou směnárnou a pár japonskými turisty.



Je to ale i městečko veselých cedulí.


Nejzajímavější je ale stejně atmosféra...


... jak ve středověkých uličkách, tak nakonec před katedrálou Sv. Barbory kráčejíce kolem přilehlého paláce máte pocit jako by to byla ta Praha, ale pak se otočíte a ...

A to je taky důvod, proč ona katedrála působí tak majestátním dojmem. Nicméně, je to pěkné místo na sobotní výlet a jako správný bedekr vám doporučím horkou čokoládu a sachr na náměstí. A přidám doporučení jet z Kolína autobusem, pokud tedy nejedete autem, protože poté, co uvidíte kousek z Kolína, patřičně oceníte každý náznak půvabu Kutné Hory.

Chartres

Nenávážeme geograficky, nýbrž tematicky. Chartres, město hodinu na jih od Paříže, totiž také nepřekypuje velikostí, ale překypuje v něm slavná katedrála.



Katedrála je opravdu krásná, zevnitř i zvenku.

Ale já chci opět mluvit o atmosféře tohoto malebného místa. To, co tu upoutá pozornější oko je upravenost celého městského centra, a to i v porovnání s jinými místy ve Francii, nemluvě o našem dnešním otvíráku - Kutné Hoře. (tady musím poznamenat, že hned několik míst tady v Anglii posunulo moji škálu upravenosti v neprospěch Chartres, ale já tam byl v červnu, takže jsem tady v těchto řádcích, i mezi nimi, patřičně nadšen, stejně jako jsem byl v Chartres)

Avšak je to nejen upravenost, ale i jakási vyrovnanost toho místa a přetrvávající šarm minulosti, které na návštevníka zapůsobí. Těžko vám, nejsa Čapek, tento dojem plně předám, takže vám nezbude než se do Chartres vydat.


No a protože není civky bez nekoreknosti, zmíním se o opravdu vydatném značení ulic. Vedle Rue des Juifs jsme totiž našli:


Na závěr naplňuje poslání bedekra se zmíním o místním Kolínu. Tím je městečko Rambouillet. Najdete zde však alespoň hezký zámeček s agresivním jezerním ptactvem.

Telč

Naší přehlídku Unesco památek zakončíme zpátky v Čechách, resp. na hranicích Moravy. Telč je jedním z těch šťastlivců, kteří se drží na slušné pozici za Prahou na pomyslném žebříčku vyhledávaných turistických destinací naší Republiky. Návštěvu jsem plánoval již delší dobu, takže jsem byl rád, že jsem se do Telče v létě dostal a musím říct, že jsem nebyl zklamán. Dokonce i ta cesta stojí za to.


Hlavní atrakce je samozřejmě náměstí. Svou, pro někoho možná až pateticky, dokonalou zachovalostí musí podle mne snad každému učarovat. Ale doporučuji se projít také mimo náměstí. I v okolí se dají najít pěkné pohledy.



I v případě Telče máme Kolín, tím je Třešť, zde se dokonce bojím říct měštečko. Každopádně tam mají na náměstí textilku a levné obleky.





No a na závěr vám důrazně doporučuji návštěvu jednoho důležitého místa pár kilometrů na východ od Telště.

City of Stoke-on-Trent

Kulturní šok jedním obrazem

Keira Knightley

Navsteva kina se v techto dnech jevi jako jasna volba. Procvicite porozumeni anglictine, vyplnite volny vecer v prazdnem kampusu a mozna se podivate na nejakou hezkou holku. Mistni divky jsou totiz ve vetsine pri tele a bez jakekoliv figury, takze estetice tu rozhodne neni ucineno zadost.

Ja narazil (a castecne samozrejme umyslne zamiril) hned na dva nove filmy s Keirou a ve dvou dnech jsem si tak dal dvakrat tuto, momentalne asi nejprominentnejsi anglickou herecku. Oba filmy mohu doporucit, i kdyz jeden se dostane do kin v ČR az v unoru a druhy jeste ani nema distributora.


The Edge of Love

Mistem je Londýn, obdobim je druha svetova valka. Nejedna se vsak o valecny film, takze vy - co neholdujete akcnim eposum - neprepinejte! Scenar se toci okolo ctyr lidi tvoricich tri pary, ano, spravne jste odhadli, ze zapletka bude v one pocetni nesrovnalosti. Film to neni prilis vesely, zarazenim nekde mezi romantickym a psychologickym dramatem. Herecke vykony nadprumerne (mistni tisk dokonce mluvi o nejlepsich dosavadnich vykonech obou hlavnich herecek - Keira Knightley + Sienna Miller), nejvetsi zbrani filmu je vsak precizni remeslne zpracovani a uchvacujici vizualni stranka. Kazdy zaber je malym umeleckym dilem. Neco na zpusob Dívky s perlou. Takze zaverem pet hvezdicek a nefer reklama v podobe havajske zpevacky v protileteckem krytu vpravo.


The Duchess

Tenhle film je jistota pro vsechny, kterym se libilo Pride&Prejudice, tzn. kostymovka z Anglie. I v tomto pripade se vsak jedna o smutnejsi a vaznejsi film. Hlavni hrdinkou je inteligentni divka z nejvyssi spolecnosti veznena anglickou moralkou ve svem manzelstvi. Scenar je postaven na realnem zivotnim pribehu Georginy, vevodkyne z Devonshiru, ktera se na konci 18. stoleti proslavila svou angazovanosti v politice, stejne jako v naznacich prvniho emancipacniho hnuti a stala se nejmocnejsi zenou v Londýně sve doby. Scenar vsak pracuje s politickou strankou velmi opatrne, takze se politickych postoju a tehdejsiho svetoveho revolucniho rozcileni dockate jen pomalu. Naopak psychickych pochodu a charakterovych vlastnosti si divak uzije naplno. Film ve mne nechal jeste hlubsi dojem nez The Edge of Love, na romanticke prvni rande vsak nedoporucuji.

Day D+5

Již šestým dnem bojuji s anglickým počasím, pákistánským akcentem, starým sporákem a kohoutkama na umyvadle.

Trochu ale zpomalme. Samotna cesta za studii do Anglie (tohle spojeni mi stale pripomina konec 19. stoleti) probehla prekvapive ladne, jen s drobnym problemem na mem obrim zavazadle. ČSA nas dopravily do Manchesteru a National Express pak za 13 liber do Stoke-on-Trent (nebo jak rikaji mistni - The Potteries - vzpominajice na slavne casy mistnich keramickych manufaktur).

Pekne malomesto, avsak honosici se pridomkem City. Svuj status vsak Stoke jen tezko brani i proti mnohem vsednejsim a zretelnejsim argumentum, nez je nepritomnost katedraly. Samotny fakt absence velesvatostanku je v anglickem systemu pro mesto fatalni, lec mistnim se "somehow" podarilo na zacatku 20. stoleti presvedcit odpovedne urady, ze si ono "City of" pred nazvem zaslouzi.

Jedna se v podstate o sest mest spojenych v jeden protahly celek, okupujici kus cesty z Manchesteru na jih do Birminghamu. Vysledkem je sest navsi/namesti se sedmi radnicemi (jednu si v ocekavani postavili pro mesto jako celek, ale na spatnem miste, o tom nekdy priste). Tesco maji ale jen jedno. Do multiplexu se pak musi dokonce do sousedniho mestecka Newcastle-under-Lyme, ktery se, jsa hrdy na svou tradici sahajici az do dob římského imperia, brani pripojeni jiz nekolik dekat. K videni jsou jinak klasicke obrazky delnickych radovych domku, vse z cervenych cihel. Narocnejsi stavby jsou z tech sedych (taky nekdy priste).

Pocasi nas privitalo vpravde po anglicku (cti pet dni soustavneho deste). Chvilku jsme dokonce mysleli, ze ta rostouci louze vedle mistniho potoka se zastavi az u nas na koleji. Tim se od tradicniho tematu pocasi dostavame k druhemu mistnimu tradicnimu tematu, a tim jsou koleje. Kolegove, kteri zde absolvovali i letni skolu se brzy prestehovali na privat. Nam, co jsme tuto moznost nemeli, nezbyva nez zde ty tri mesice vydrzet. Neni to vsak v zadnem pripade zle. Tripatrove baraky kampusu jsou pomerne nove, usazene mezi zeleznicni stanici a prirodni rezervaci a jmenuji se po jednotlivych podnikatelskych rodinach. Postel je kvalitni, topeni a internet funguje, to je asi to nejdulezitejsi. Se zbytkem se clovek nejak vyporada.

Ostatne cela univerzita pusobi modernim dojmem, stale tu ale chybi jedna podstatna cast - studenti. Meli by ted do konce zari postupne dorazit, zatim je tu dost mrtvo (jeste vic, nez je ve Stokeu mrtvo normalne, alespon v to doufam). Kampus je vsak hojne vyuzivan i mistnimi, v univerzitnim kine jsme byli jen dva studenti a stejne bylo narvano; na (hned nekolika) fotbalovych hristich, kterymi se kampus pysni se neustale bez ohledu na pocasi a denni/nocni dobu prohaneji fotbaliste a okoli je pro sve zelene plochy hojne vyuzivano pejskari. Proste prijedou na parkoviste, vysadi pejska, nasadi gumaky jdou se projit. Mistni smirenost s pocasim se jiz vicemene prenesla i na nas, pred tim bych neveril, jak rychle si clovek privykne. Nebrani nam to vsak remcat a na anglictinu nenarocnym (bloody weather!) tematem tak udrzovat konverzaci. Anglictinu tu vsak ale lze procvicovat snadno vcetne moznosti vyzkouset porozumeni nejruznejsim akcentum. Mistni napriklad rikaji neco jako "meou" misto "me" a kdyz si sednete do taxiku, tak pakistancti ridici rikaji neco jinyho misto kazdyho slova. S pouzitim "Sorry?!" v dostatecne kvantite se vsak vsude domluvite.

Tim jsem vycerpal prvni dva body osnovy, sporak a kohoutky si nechame na priste, ducks*!

Pridavam projizdku Stokem, opravdu to tak vypada.



* duck = osloveni na konci vety puvodem ze starosaštiny, neznamena kachnu, nybrz vyjadruje respekt k druhemu konverzantovi, stejneho puvodu je i vyraz "duke"

Day D -30

Ano, za měsíc mne čeká zahájení mých studií v Anglii. Takže se můžete těšit na změnu tohoto blogu na tradiční formát erasmackých a jim podobných zelenáčů. Tedy formát zoufalých výkřiků, kulturních šoků a nadšení.

Pro ty, kteří neznají všechny okolnosti, alespoň napíši, že, pokud vše vyjde tak, jak má, budu od září studovat na Staffordshire University nacházející se ve městě Stoke-on-Trent v Midlands.

John Fogerty @ Wiener Stadthalle

Vídeň si drží vysoký kulturní standard v mnoha oblastech, populární hudbu nevyjímaje. V bývalém hlavním městě se můžete podívat na většinu hudební spičky. Jen namátkou aktuální nabídka - Elton John, Celine Dion, Slipknot, Status Quo, Coldplay, James Blant, Fatboy Slip, Percy Sledge, Morcheeba atd. My jsme si ale vyzobli opravdovou chuťovku - Johna Fogertyho - "Voice & Guitar of Creedence Clearwater Revival" jak hlásala upoutávka. U nás méně známé jméno, i přesto, že jeho písně patří ke klasice 60. a 70. let. Asi i proto se vyhnul Praze (i celé ČR) a nalákal nás tedy do Vídně.




Cesta nic moc, Rakušané stále staví dálnici pro příjezd od Mikulova, chápu, rozpad východního bloku je určitě zaskočil, každopádně zvláště za deště či v noci nevděčná cesta, pořád stavbou. O to hezčí zážitek je samotná Stadthalle.


K parkování vám v Sonderangebot nabízí město Vídeň garáže za 3€/den s výstupem přímo do haly. Pokračujeme: fronty skoro žádné, vše pořadatelsky zvládnuto, žádný problém s foťáky apod. K dotvoření atmosféry tu máme rozlévaný Almdudler (modří chápou, zbytek si poslechne zajódlování) do fešných půllitrů, které se stávají pozorností podniku.


Hlavní hvězda večera má již nějaký ten rok, stejně tak jeho obecenstvo, s bratrem jsme se tak snadno zařadili mezi nejmladší. Nicméně, věk neubral Fogertymu na dynamičnosti, ani na hudebním umu. Pravda, taneční kroky občas působily rozpačitě, hudba ale byla bez vady. Dost tomu na turné pomáhá 5 multiinstrumentalistů a prvotřídní bubeník. K slyšení tak byla pestrá škála začínající s blues, přes folk a rock'n'roll až k Urrocku (gedenke dein, SWR 1 !) Za ním jsme ostatně přijeli především (viz reference). To vše hrané na šest kytar, harmoniku, housle, bicí a perkuse. Koncert náležitě gradoval a diváci nedostali příležitost vydechnout. Suma sumárum perfektní zážitek na obou frontách - hudební i zázemí. Nemůžu než doporučit k návštěvě, jak Johna Fogertyho, tak Wiener Stadthalle.

Doporučená vidba:
http://youtube.com/...

Schengen ve třech obrazech

Před vstupem naší republiky do slavného Schengenského prostoru vypadala cesta se Student Agency do Francie následovně: na Rozvadově přestávka 20-30 minut na kontrolu pasů. Člověk posvačil, protáh se a došel si v klidu na záchod. Přes francouzské hranice se pak projelo vlastně bez povšimnutí.
Po rozšíření Schengenu o střední a východní Evropu se opravdu mnohé změnilo. Posuďte sami. Spokojený cestující si připadá jako plnohodnotný Evropan celých dvanáct minut po volném projetí Rozvadova, kde na něho opravdu žádná pasová kontrola nečeká. Na prvním odpočívadle je však autobus zastaven modrým BMW, vylezou dva strejdové v ležérně navlíklých zelených bundoškách a v latexových rukavicích. Ano, poprvé jsem se trochu lekl. Většinou se to obejde jen s "Guten Tag, passports!", jednou nám ale i ukázali nějaký průkaz a přesvědčivě s usměvem zapěli "Polizei", od té doby jim to už věřím. Následuje kontrola pasažérů, na někoho si svými šik baterkami posvítí o něco důkladněji, zpravidla se podívají i na nějaká ta zavazadla. Na závěr nám s udivenými slovy "Er ist aus Mongolia und er hat kein Visum!" seberou dva z našich tří Mongolů (nikdy jsme je už neviděli) a jeden se za oba pěkně rozloučí. Sečteno a podtrženo: +45 minut, -2 Mongolové.
Tím výuka důležitých slovíček zdarma nekončí. Francouzské hranice sice stále přejíždíme jako štastní uživatelé výdobytku volného pohybu osob, zboží, služeb a v neposlední řadě našeho skromného kapitálu. Po dvanácti minutách (popř. po čtrnácti, pokud je polední pauza) tu je ale další lekce - DOUANES. Ti už chtějí vidět všechna zavazadla. 20 neoznačených DVD ve společnosti kladiv, šroubováku a kleští v mém baťohu nebudí moc důvěry. Odzbrojující "just czech series for my girlfriend and some tools" však zachraňuje situaci. Páni celníci si alespoň vezmou zbývajícího Mongola a ani nezamávájí. Nakonec ztráta cca hodina a půl.


Ono slavné padání hranic dostihlo s tříměsíčním zpožděním i Ruzyň. Těšil jsem se 2. dubna na otestování čerstvě prokleštěných cest do Evropy, leč úsměvná situace panuje i zde. V onom okénku, kde sedávala policistka a mechanicky se dívala obličej, fotka, obličej, tlačítko od branky, obličej, fotka ... již opravdu policistka nesedí. V Schengenu policistek na hranicích netřeba, takže tam sedí obyčejná zaměstnankyně letiště a nechce nic jiného než
"Passport!"
"Uh, aha, jasně ..."
"Nebo teda občanku ... nebo řidičák"
Tak a je to tu, přeci jen zlepšení, člověku stačí od 1. dubna už jen řidičák.


Třetí obraz není ani z hranic, ani z letiště a nezahrají si v něm ani celníci, ani pasy. Třetí obraz je z McDonaldu v Issy-les-Moulineaux. Stojím v pozdním večeru u přepážky, hodinu po příletu, snažím se milé černošce na druhé straně vysvětlit, že chci opravdu jen malou kolu a v tom slyším nějakou skladbu z McReproduktoru na zdi. To je mi povědomé, říkám si v duchu. No jasně, téma ze Smetany, z Vltavy, od toho si půjčili snad všichni, i když počkat, to není jen téma, to je Smetana, oni mi tu hrajou Mou vlast! Tak přeci jen Evropa nezná hranic.