Před vstupem naší republiky do slavného Schengenského prostoru vypadala cesta se Student Agency do Francie následovně: na Rozvadově přestávka 20-30 minut na kontrolu pasů. Člověk posvačil, protáh se a došel si v klidu na záchod. Přes francouzské hranice se pak projelo vlastně bez povšimnutí.
Po rozšíření Schengenu o střední a východní Evropu se opravdu mnohé změnilo. Posuďte sami. Spokojený cestující si připadá jako plnohodnotný Evropan celých dvanáct minut po volném projetí Rozvadova, kde na něho opravdu žádná pasová kontrola nečeká. Na prvním odpočívadle je však autobus zastaven modrým BMW, vylezou dva strejdové v ležérně navlíklých zelených bundoškách a v latexových rukavicích. Ano, poprvé jsem se trochu lekl. Většinou se to obejde jen s "Guten Tag, passports!", jednou nám ale i ukázali nějaký průkaz a přesvědčivě s usměvem zapěli "Polizei", od té doby jim to už věřím. Následuje kontrola pasažérů, na někoho si svými šik baterkami posvítí o něco důkladněji, zpravidla se podívají i na nějaká ta zavazadla. Na závěr nám s udivenými slovy "Er ist aus Mongolia und er hat kein Visum!" seberou dva z našich tří Mongolů (nikdy jsme je už neviděli) a jeden se za oba pěkně rozloučí. Sečteno a podtrženo: +45 minut, -2 Mongolové.
Tím výuka důležitých slovíček zdarma nekončí. Francouzské hranice sice stále přejíždíme jako štastní uživatelé výdobytku volného pohybu osob, zboží, služeb a v neposlední řadě našeho skromného kapitálu. Po dvanácti minutách (popř. po čtrnácti, pokud je polední pauza) tu je ale další lekce - DOUANES. Ti už chtějí vidět všechna zavazadla. 20 neoznačených DVD ve společnosti kladiv, šroubováku a kleští v mém baťohu nebudí moc důvěry. Odzbrojující "just czech series for my girlfriend and some tools" však zachraňuje situaci. Páni celníci si alespoň vezmou zbývajícího Mongola a ani nezamávájí. Nakonec ztráta cca hodina a půl.
Ono slavné padání hranic dostihlo s tříměsíčním zpožděním i Ruzyň. Těšil jsem se 2. dubna na otestování čerstvě prokleštěných cest do Evropy, leč úsměvná situace panuje i zde. V onom okénku, kde sedávala policistka a mechanicky se dívala obličej, fotka, obličej, tlačítko od branky, obličej, fotka ... již opravdu policistka nesedí. V Schengenu policistek na hranicích netřeba, takže tam sedí obyčejná zaměstnankyně letiště a nechce nic jiného než
"Passport!"
"Uh, aha, jasně ..."
"Nebo teda občanku ... nebo řidičák"
Tak a je to tu, přeci jen zlepšení, člověku stačí od 1. dubna už jen řidičák.
Třetí obraz není ani z hranic, ani z letiště a nezahrají si v něm ani celníci, ani pasy. Třetí obraz je z McDonaldu v Issy-les-Moulineaux. Stojím v pozdním večeru u přepážky, hodinu po příletu, snažím se milé černošce na druhé straně vysvětlit, že chci opravdu jen malou kolu a v tom slyším nějakou skladbu z McReproduktoru na zdi. To je mi povědomé, říkám si v duchu. No jasně, téma ze Smetany, z Vltavy, od toho si půjčili snad všichni, i když počkat, to není jen téma, to je Smetana, oni mi tu hrajou Mou vlast! Tak přeci jen Evropa nezná hranic.
čtvrtek, dubna 17, 2008
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)