pondělí, září 22, 2008
neděle, září 21, 2008
čtvrtek, září 11, 2008
Keira Knightley
Navsteva kina se v techto dnech jevi jako jasna volba. Procvicite porozumeni anglictine, vyplnite volny vecer v prazdnem kampusu a mozna se podivate na nejakou hezkou holku. Mistni divky jsou totiz ve vetsine pri tele a bez jakekoliv figury, takze estetice tu rozhodne neni ucineno zadost.
Ja narazil (a castecne samozrejme umyslne zamiril) hned na dva nove filmy s Keirou a ve dvou dnech jsem si tak dal dvakrat tuto, momentalne asi nejprominentnejsi anglickou herecku. Oba filmy mohu doporucit, i kdyz jeden se dostane do kin v ČR az v unoru a druhy jeste ani nema distributora.
The Edge of Love
Mistem je Londýn, obdobim je druha svetova valka. Nejedna se vsak o valecny film, takze vy - co neholdujete akcnim eposum - neprepinejte! Scenar se toci okolo ctyr lidi tvoricich tri pary, ano, spravne jste odhadli, ze zapletka bude v one pocetni nesrovnalosti. Film to neni prilis vesely, zarazenim nekde mezi romantickym a psychologickym dramatem. Herecke vykony nadprumerne (mistni tisk dokonce mluvi o nejlepsich dosavadnich vykonech obou hlavnich herecek - Keira Knightley + Sienna Miller), nejvetsi zbrani filmu je vsak precizni remeslne zpracovani a uchvacujici vizualni stranka. Kazdy zaber je malym umeleckym dilem. Neco na zpusob Dívky s perlou. Takze zaverem pet hvezdicek a nefer reklama v podobe havajske zpevacky v protileteckem krytu vpravo.
The Duchess
Tenhle film je jistota pro vsechny, kterym se libilo Pride&Prejudice, tzn. kostymovka z Anglie. I v tomto pripade se vsak jedna o smutnejsi a vaznejsi film. Hlavni hrdinkou je inteligentni divka z nejvyssi spolecnosti veznena anglickou moralkou ve svem manzelstvi. Scenar je postaven na realnem zivotnim pribehu Georginy, vevodkyne z Devonshiru, ktera se na konci 18. stoleti proslavila svou angazovanosti v politice, stejne jako v naznacich prvniho emancipacniho hnuti a stala se nejmocnejsi zenou v Londýně sve doby. Scenar vsak pracuje s politickou strankou velmi opatrne, takze se politickych postoju a tehdejsiho svetoveho revolucniho rozcileni dockate jen pomalu. Naopak psychickych pochodu a charakterovych vlastnosti si divak uzije naplno. Film ve mne nechal jeste hlubsi dojem nez The Edge of Love, na romanticke prvni rande vsak nedoporucuji.
Ja narazil (a castecne samozrejme umyslne zamiril) hned na dva nove filmy s Keirou a ve dvou dnech jsem si tak dal dvakrat tuto, momentalne asi nejprominentnejsi anglickou herecku. Oba filmy mohu doporucit, i kdyz jeden se dostane do kin v ČR az v unoru a druhy jeste ani nema distributora.
The Edge of Love
Mistem je Londýn, obdobim je druha svetova valka. Nejedna se vsak o valecny film, takze vy - co neholdujete akcnim eposum - neprepinejte! Scenar se toci okolo ctyr lidi tvoricich tri pary, ano, spravne jste odhadli, ze zapletka bude v one pocetni nesrovnalosti. Film to neni prilis vesely, zarazenim nekde mezi romantickym a psychologickym dramatem. Herecke vykony nadprumerne (mistni tisk dokonce mluvi o nejlepsich dosavadnich vykonech obou hlavnich herecek - Keira Knightley + Sienna Miller), nejvetsi zbrani filmu je vsak precizni remeslne zpracovani a uchvacujici vizualni stranka. Kazdy zaber je malym umeleckym dilem. Neco na zpusob Dívky s perlou. Takze zaverem pet hvezdicek a nefer reklama v podobe havajske zpevacky v protileteckem krytu vpravo.
The Duchess
Tenhle film je jistota pro vsechny, kterym se libilo Pride&Prejudice, tzn. kostymovka z Anglie. I v tomto pripade se vsak jedna o smutnejsi a vaznejsi film. Hlavni hrdinkou je inteligentni divka z nejvyssi spolecnosti veznena anglickou moralkou ve svem manzelstvi. Scenar je postaven na realnem zivotnim pribehu Georginy, vevodkyne z Devonshiru, ktera se na konci 18. stoleti proslavila svou angazovanosti v politice, stejne jako v naznacich prvniho emancipacniho hnuti a stala se nejmocnejsi zenou v Londýně sve doby. Scenar vsak pracuje s politickou strankou velmi opatrne, takze se politickych postoju a tehdejsiho svetoveho revolucniho rozcileni dockate jen pomalu. Naopak psychickych pochodu a charakterovych vlastnosti si divak uzije naplno. Film ve mne nechal jeste hlubsi dojem nez The Edge of Love, na romanticke prvni rande vsak nedoporucuji.
středa, září 10, 2008
Day D+5
Již šestým dnem bojuji s anglickým počasím, pákistánským akcentem, starým sporákem a kohoutkama na umyvadle.
Trochu ale zpomalme. Samotna cesta za studii do Anglie (tohle spojeni mi stale pripomina konec 19. stoleti) probehla prekvapive ladne, jen s drobnym problemem na mem obrim zavazadle. ČSA nas dopravily do Manchesteru a National Express pak za 13 liber do Stoke-on-Trent (nebo jak rikaji mistni - The Potteries - vzpominajice na slavne casy mistnich keramickych manufaktur).
Pekne malomesto, avsak honosici se pridomkem City. Svuj status vsak Stoke jen tezko brani i proti mnohem vsednejsim a zretelnejsim argumentum, nez je nepritomnost katedraly. Samotny fakt absence velesvatostanku je v anglickem systemu pro mesto fatalni, lec mistnim se "somehow" podarilo na zacatku 20. stoleti presvedcit odpovedne urady, ze si ono "City of" pred nazvem zaslouzi.
Jedna se v podstate o sest mest spojenych v jeden protahly celek, okupujici kus cesty z Manchesteru na jih do Birminghamu. Vysledkem je sest navsi/namesti se sedmi radnicemi (jednu si v ocekavani postavili pro mesto jako celek, ale na spatnem miste, o tom nekdy priste). Tesco maji ale jen jedno. Do multiplexu se pak musi dokonce do sousedniho mestecka Newcastle-under-Lyme, ktery se, jsa hrdy na svou tradici sahajici az do dob římského imperia, brani pripojeni jiz nekolik dekat. K videni jsou jinak klasicke obrazky delnickych radovych domku, vse z cervenych cihel. Narocnejsi stavby jsou z tech sedych (taky nekdy priste).
Pocasi nas privitalo vpravde po anglicku (cti pet dni soustavneho deste). Chvilku jsme dokonce mysleli, ze ta rostouci louze vedle mistniho potoka se zastavi az u nas na koleji. Tim se od tradicniho tematu pocasi dostavame k druhemu mistnimu tradicnimu tematu, a tim jsou koleje. Kolegove, kteri zde absolvovali i letni skolu se brzy prestehovali na privat. Nam, co jsme tuto moznost nemeli, nezbyva nez zde ty tri mesice vydrzet. Neni to vsak v zadnem pripade zle. Tripatrove baraky kampusu jsou pomerne nove, usazene mezi zeleznicni stanici a prirodni rezervaci a jmenuji se po jednotlivych podnikatelskych rodinach. Postel je kvalitni, topeni a internet funguje, to je asi to nejdulezitejsi. Se zbytkem se clovek nejak vyporada.
Ostatne cela univerzita pusobi modernim dojmem, stale tu ale chybi jedna podstatna cast - studenti. Meli by ted do konce zari postupne dorazit, zatim je tu dost mrtvo (jeste vic, nez je ve Stokeu mrtvo normalne, alespon v to doufam). Kampus je vsak hojne vyuzivan i mistnimi, v univerzitnim kine jsme byli jen dva studenti a stejne bylo narvano; na (hned nekolika) fotbalovych hristich, kterymi se kampus pysni se neustale bez ohledu na pocasi a denni/nocni dobu prohaneji fotbaliste a okoli je pro sve zelene plochy hojne vyuzivano pejskari. Proste prijedou na parkoviste, vysadi pejska, nasadi gumaky jdou se projit. Mistni smirenost s pocasim se jiz vicemene prenesla i na nas, pred tim bych neveril, jak rychle si clovek privykne. Nebrani nam to vsak remcat a na anglictinu nenarocnym (bloody weather!) tematem tak udrzovat konverzaci. Anglictinu tu vsak ale lze procvicovat snadno vcetne moznosti vyzkouset porozumeni nejruznejsim akcentum. Mistni napriklad rikaji neco jako "meou" misto "me" a kdyz si sednete do taxiku, tak pakistancti ridici rikaji neco jinyho misto kazdyho slova. S pouzitim "Sorry?!" v dostatecne kvantite se vsak vsude domluvite.
Tim jsem vycerpal prvni dva body osnovy, sporak a kohoutky si nechame na priste, ducks*!
Pridavam projizdku Stokem, opravdu to tak vypada.
* duck = osloveni na konci vety puvodem ze starosaštiny, neznamena kachnu, nybrz vyjadruje respekt k druhemu konverzantovi, stejneho puvodu je i vyraz "duke"
Trochu ale zpomalme. Samotna cesta za studii do Anglie (tohle spojeni mi stale pripomina konec 19. stoleti) probehla prekvapive ladne, jen s drobnym problemem na mem obrim zavazadle. ČSA nas dopravily do Manchesteru a National Express pak za 13 liber do Stoke-on-Trent (nebo jak rikaji mistni - The Potteries - vzpominajice na slavne casy mistnich keramickych manufaktur).
Pekne malomesto, avsak honosici se pridomkem City. Svuj status vsak Stoke jen tezko brani i proti mnohem vsednejsim a zretelnejsim argumentum, nez je nepritomnost katedraly. Samotny fakt absence velesvatostanku je v anglickem systemu pro mesto fatalni, lec mistnim se "somehow" podarilo na zacatku 20. stoleti presvedcit odpovedne urady, ze si ono "City of" pred nazvem zaslouzi.
Jedna se v podstate o sest mest spojenych v jeden protahly celek, okupujici kus cesty z Manchesteru na jih do Birminghamu. Vysledkem je sest navsi/namesti se sedmi radnicemi (jednu si v ocekavani postavili pro mesto jako celek, ale na spatnem miste, o tom nekdy priste). Tesco maji ale jen jedno. Do multiplexu se pak musi dokonce do sousedniho mestecka Newcastle-under-Lyme, ktery se, jsa hrdy na svou tradici sahajici az do dob římského imperia, brani pripojeni jiz nekolik dekat. K videni jsou jinak klasicke obrazky delnickych radovych domku, vse z cervenych cihel. Narocnejsi stavby jsou z tech sedych (taky nekdy priste).
Pocasi nas privitalo vpravde po anglicku (cti pet dni soustavneho deste). Chvilku jsme dokonce mysleli, ze ta rostouci louze vedle mistniho potoka se zastavi az u nas na koleji. Tim se od tradicniho tematu pocasi dostavame k druhemu mistnimu tradicnimu tematu, a tim jsou koleje. Kolegove, kteri zde absolvovali i letni skolu se brzy prestehovali na privat. Nam, co jsme tuto moznost nemeli, nezbyva nez zde ty tri mesice vydrzet. Neni to vsak v zadnem pripade zle. Tripatrove baraky kampusu jsou pomerne nove, usazene mezi zeleznicni stanici a prirodni rezervaci a jmenuji se po jednotlivych podnikatelskych rodinach. Postel je kvalitni, topeni a internet funguje, to je asi to nejdulezitejsi. Se zbytkem se clovek nejak vyporada.
Ostatne cela univerzita pusobi modernim dojmem, stale tu ale chybi jedna podstatna cast - studenti. Meli by ted do konce zari postupne dorazit, zatim je tu dost mrtvo (jeste vic, nez je ve Stokeu mrtvo normalne, alespon v to doufam). Kampus je vsak hojne vyuzivan i mistnimi, v univerzitnim kine jsme byli jen dva studenti a stejne bylo narvano; na (hned nekolika) fotbalovych hristich, kterymi se kampus pysni se neustale bez ohledu na pocasi a denni/nocni dobu prohaneji fotbaliste a okoli je pro sve zelene plochy hojne vyuzivano pejskari. Proste prijedou na parkoviste, vysadi pejska, nasadi gumaky jdou se projit. Mistni smirenost s pocasim se jiz vicemene prenesla i na nas, pred tim bych neveril, jak rychle si clovek privykne. Nebrani nam to vsak remcat a na anglictinu nenarocnym (bloody weather!) tematem tak udrzovat konverzaci. Anglictinu tu vsak ale lze procvicovat snadno vcetne moznosti vyzkouset porozumeni nejruznejsim akcentum. Mistni napriklad rikaji neco jako "meou" misto "me" a kdyz si sednete do taxiku, tak pakistancti ridici rikaji neco jinyho misto kazdyho slova. S pouzitim "Sorry?!" v dostatecne kvantite se vsak vsude domluvite.
Tim jsem vycerpal prvni dva body osnovy, sporak a kohoutky si nechame na priste, ducks*!
Pridavam projizdku Stokem, opravdu to tak vypada.
* duck = osloveni na konci vety puvodem ze starosaštiny, neznamena kachnu, nybrz vyjadruje respekt k druhemu konverzantovi, stejneho puvodu je i vyraz "duke"
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
