Mannheim

Do Mannheimu jsem se vydal ve středu 16. srpna těsně před půlnoci. Člověk by neveřil, jak muže být půlnoční Florenc tak vtipnej, prázdnej a zmatenej zároveň. Žluté autobusy Student Agency se nijak nedržely rozpisů nástupišť, navíc směr Německo odjížděly hned tři (23.54, 23.55 a 23.56), takže všichni budoucí cestující hráli hru chyť si svůj autobus, většina, co jsem moh pozorovat, nakonec úspěšně. Nebyla nouze o rozhovory typu "prosim vás, kam jedete?" "do Německa" "aha, z jakýho nástupiště?" "z jedničky" "dobře, to já taky, v kolik tam máte napsán odjezd?" "23.56" "sakra, já mam 55".

Samotná cesta probíhala vcelku příjemně a bez problémů, jen řidič minibusu z Mnichova neprojevoval zvláštní nadšení z toho, že někoho veze v pět ráno přes celý Německo. V první zastávce ještě cestou do Mnichova, v Regensburgu, se mi povedlo prodat trochu češtiny. Dáma středních let na vedlejším sedadle se ptá "Prosím Vás, kde to jsme?", já "v Řezně", ona "v Řezně? aha". Za pár minut slečna stewardka hlásí "Už nikdo nevystupuje v Regensburgu?" v tom dáma vyskočila "Já, já vystupuju!" stačila mi už věnovat jen jeden vražedný výraz.

První dojmy z Mannheimu byly ospalé a kosmopolitní, v tramvaji jsem ze všech cestujících vypadal nejvíc na Němce.

Projel jsem zběžně město, centrum není nijak rozlehlé a hlavně je pravidelné, to hodně prospívá orientaci, člověk si rychle zvykne. Převapil mě pěkný zámek sloužící coby útočiště univerzitě, zvlášť mne samozřejmě potěšila Wirtschafthochschule.

I z fotodokumentace je vidět, že v Mannheimu jsou populární kola a musím říct, že připravenost komunikací pro cyklisty je také proti Praze nesrovnatelně lepší.

Univerzity jsem si už pak moc neužil, Olga po dobu mé návštěvy nepřekypovala dvakrát zdravím, takže čaštějším ukázem bylo dělání hají.

Na fotce jsou dobře vidět i úložné prostory na a v kufrech. Je pravda, že obecně německá Gastfreiheit není nijak motivující a co se týče ubytování nijak neexceluje. Závěs, jež se do několika měsíců chystal založit vlastní evoluční linii je toho důkazem.



Nejlepší popis stavu celých kolejí se všem příchozím nabízel na nástěnce. Mladí katalánští autoři se nijak nezdržovali volbou jazykových prostředků, genius loci však vystihli neomylně.


Teď trochu k městu. Působí opravdu živým a také kulturním dojmem. Ale ačkoliv hrála v SAP Areně německá reprezentace přátelák, probíhal jazzový festival a za pár dní měli koncert Jay-Z a Outkast, hlavní událostí letošního léta bylo něco jiného ... můj příjezd samozřejmě.


Co se týče architektury, město nabízí jak moderní,



tak klasické pohledy.

(Tento je koneckonců již také klasický.)

Město je však především místem, kde by byl Freud jako doma. Pražská akce "kanape" k Freudovu výročí byla sice milá, Mannheim ovšem pracuje na tomto projektu opravdu dlouhodobě, falickými symboly nešetří ...






Toto je zároveň hlavní dominanta a symbol města - Wasserturm - každé ráno se na všechny obyvatele Mannheimu culí z novin s nápisem "Guten Morgen, Mannheim".

Weinheim

Abychom nezůstali jen u Mannheimu, přidám i několik fotek z výletu (tramvají! DÁ se s ní dojet i do Heidelbergu) do sousedního Weinheimu. Je to malé a útulné městečko, trochu připomíná náš Krumlov.


Zámecký park, ač rozlohou spíše menší, nabízí, nebojím se říci, perfektně uspořádaný prostor. S dětičkami a kachničkami v základní výbavě.



Před zámečkem dokonce hrála dechovka, přišli jsme ale až na závěr, takže žádný filmeček se vší německou kulturou nemám.

Vpravo dole lze nalézt Olgu.

Ve Weinheimu jsme také viděli již povinnou kočičku pro dudka.


A stejně povinné místní pivo, sklenice mají v Německu opravdu stylové.


A pivem stylově zakončíme, následuje již "jen" tradiční série nekorektních fotek.

Nejprve opět pro dudka, z mannheimského muzea, kde kromě výstavy o mně je i stálá expozice "vývoj člověka ve střední Evropě" (zkoumání a porovnávání lebek se Němci, jak správně čekáte, ani tentokrát nevyhli)


Následuje jedna poctivá pruská fotka pro Aslama.


A to nejlepší na závěr, v lékarně jsme byli svědky toho, jak se Němci vyrovnávájí se svou nedávnou historií ...

Zvláště šumivá 250 myslím stojí za povšimnutí


A na úplný konec přidávám přivítání zpátky doma od DP Praha.




Věnováno pánovi z Ostravska, který na cestě z Frankfurtu třikrát odmítl místo u okýnka, ačkoliv po něm zoufale toužil.

* všechny fotky jsou zvětšitelné kliknutím