Day D+5

Již šestým dnem bojuji s anglickým počasím, pákistánským akcentem, starým sporákem a kohoutkama na umyvadle.

Trochu ale zpomalme. Samotna cesta za studii do Anglie (tohle spojeni mi stale pripomina konec 19. stoleti) probehla prekvapive ladne, jen s drobnym problemem na mem obrim zavazadle. ČSA nas dopravily do Manchesteru a National Express pak za 13 liber do Stoke-on-Trent (nebo jak rikaji mistni - The Potteries - vzpominajice na slavne casy mistnich keramickych manufaktur).

Pekne malomesto, avsak honosici se pridomkem City. Svuj status vsak Stoke jen tezko brani i proti mnohem vsednejsim a zretelnejsim argumentum, nez je nepritomnost katedraly. Samotny fakt absence velesvatostanku je v anglickem systemu pro mesto fatalni, lec mistnim se "somehow" podarilo na zacatku 20. stoleti presvedcit odpovedne urady, ze si ono "City of" pred nazvem zaslouzi.

Jedna se v podstate o sest mest spojenych v jeden protahly celek, okupujici kus cesty z Manchesteru na jih do Birminghamu. Vysledkem je sest navsi/namesti se sedmi radnicemi (jednu si v ocekavani postavili pro mesto jako celek, ale na spatnem miste, o tom nekdy priste). Tesco maji ale jen jedno. Do multiplexu se pak musi dokonce do sousedniho mestecka Newcastle-under-Lyme, ktery se, jsa hrdy na svou tradici sahajici az do dob římského imperia, brani pripojeni jiz nekolik dekat. K videni jsou jinak klasicke obrazky delnickych radovych domku, vse z cervenych cihel. Narocnejsi stavby jsou z tech sedych (taky nekdy priste).

Pocasi nas privitalo vpravde po anglicku (cti pet dni soustavneho deste). Chvilku jsme dokonce mysleli, ze ta rostouci louze vedle mistniho potoka se zastavi az u nas na koleji. Tim se od tradicniho tematu pocasi dostavame k druhemu mistnimu tradicnimu tematu, a tim jsou koleje. Kolegove, kteri zde absolvovali i letni skolu se brzy prestehovali na privat. Nam, co jsme tuto moznost nemeli, nezbyva nez zde ty tri mesice vydrzet. Neni to vsak v zadnem pripade zle. Tripatrove baraky kampusu jsou pomerne nove, usazene mezi zeleznicni stanici a prirodni rezervaci a jmenuji se po jednotlivych podnikatelskych rodinach. Postel je kvalitni, topeni a internet funguje, to je asi to nejdulezitejsi. Se zbytkem se clovek nejak vyporada.

Ostatne cela univerzita pusobi modernim dojmem, stale tu ale chybi jedna podstatna cast - studenti. Meli by ted do konce zari postupne dorazit, zatim je tu dost mrtvo (jeste vic, nez je ve Stokeu mrtvo normalne, alespon v to doufam). Kampus je vsak hojne vyuzivan i mistnimi, v univerzitnim kine jsme byli jen dva studenti a stejne bylo narvano; na (hned nekolika) fotbalovych hristich, kterymi se kampus pysni se neustale bez ohledu na pocasi a denni/nocni dobu prohaneji fotbaliste a okoli je pro sve zelene plochy hojne vyuzivano pejskari. Proste prijedou na parkoviste, vysadi pejska, nasadi gumaky jdou se projit. Mistni smirenost s pocasim se jiz vicemene prenesla i na nas, pred tim bych neveril, jak rychle si clovek privykne. Nebrani nam to vsak remcat a na anglictinu nenarocnym (bloody weather!) tematem tak udrzovat konverzaci. Anglictinu tu vsak ale lze procvicovat snadno vcetne moznosti vyzkouset porozumeni nejruznejsim akcentum. Mistni napriklad rikaji neco jako "meou" misto "me" a kdyz si sednete do taxiku, tak pakistancti ridici rikaji neco jinyho misto kazdyho slova. S pouzitim "Sorry?!" v dostatecne kvantite se vsak vsude domluvite.

Tim jsem vycerpal prvni dva body osnovy, sporak a kohoutky si nechame na priste, ducks*!

Pridavam projizdku Stokem, opravdu to tak vypada.



* duck = osloveni na konci vety puvodem ze starosaštiny, neznamena kachnu, nybrz vyjadruje respekt k druhemu konverzantovi, stejneho puvodu je i vyraz "duke"